Rok s rokem se sešel a tak jsem se rozhodla shrnout celý můj běžecký rok. V prvé řadě jsem se stala maminkou na plný úvazek. Teprve od ledna 2020, tři měsíce po porodu jsem něco málo začala běhat. Také nebylo kam spěchat, zvlášť po císařském řezu. To bohatě stačí procházky s kočárkem do kopců a takto jsem to praktikovala i já. Za měsíc leden jsem uběhla jen 44 km a to většinou s kočárkem, za únor to dělalo 54 km a až v březnu jsem to navýšila na 110 km. Tak až 5 měsíců po porodu jsem běhala celkem okolo 26 km za týden. Pro někoho možná málo, pokud má ale člověk děti, ví, že první měsíce s miminkem opravdu moc nenaspí, bez kvalitního spánku není moc z čeho brát. Ono někdy méně znamená více a kvalita vítězí nad kvantitou. Nenechávám se ovlivňovat jinými lidmi, kterým záleží především na velkém množstvím km a přitom se nikam neposouvají. Ba naopak, dříve či později se dostaví u nich zranění. To pro mě není. Běhávám vždy 4-krát až 5-krát týdně. Pravidelnost, vytrvalost, disciplína a silná vůle je to, čím se ve sportu řídím. Vždy se srovnávám jen sama ze sebou a i když běhám teprve druhým rokem, splnila jsem si nad očekávání můj cíl pro rok 2020. A ten byl zaběhnout celkem 1000 km, nakonec jsem uběhla 1451 km. Podařilo se mi navíc vytvořit osobní rekord na 5 km v čase 22:30. V roce 2018 byl můj nejlepší výkon 23:59. To jsem běhala tehdy první rok a za rok uběhla pouhých 752 km. V roce 2019 jsem neběhala kvůli těhotenství.
Na sociálních sítích dostávám často dotazy, zda mám momenty, kdy se mi běhat nechce 🙂
Od té doby, co mám dítě, nepřemýšlím nad tím, zda se mi chce nebo ne. Když se najde prostor na hodinku běhu, kdy manžel dítě pohlídá, ať už je to před jeho prací nebo po práci, nasadím tenisky a běžím. S dítětem si člověk najednou vybere jednu prioritu v životě, která ho naplňuje a chce tomu věnovat čas. Někdo má prioritu vaření, někdo chce mít perfektně uklízeno, někdo rád kreslí, někdo zase plave nebo se věnuje józe či meditaci. Pro mě je meditace běh a i když mám dny, kdy to bolí víc a mám i těžší běžecké tréninky, tak si nikdy nepokládám otázku, proč to vůbec dělám a že mě to nebaví. Nemám přesně stanovené tréninky na každý den, záleží i na tom, zda se vůbec vyspím, protože mám malé dítě. Pokud se cítím zničená a nevyspaná, nemá smysl ten den dávat intervalový trénink. Poslouchám hodně své tělo a přesto, že mám běh opravdu ráda, není to nejdůležitější věc na světě.
Další velkým tématem je běh s kočárkem. O tom jsem už psala článek dříve. Zimní měsíce mi není běh s kočárkem příjemný. Dítě je už o dost těžší a při teplotách pod nulou s ním neběhám vůbec. Od fyzioterapeuta jsem se navíc dověděla, že při běhu a držení se kočárku jednou rukou, dochází i k určité svalové dysbalanci a tak mohou následovat problémy s pohybovým aparátem. Po porodu jsem běhávala prakticky jen s kočárkem, nebyla přes týden možnost hlídání, nemáme poblíž babičky ani tetičky. Teď už se to změnilo díky manželové práci na home office. Proto s kočárkem už téměř neběhám. Pokud není prostor na hlídání, zaparkuji kočárek se spícím dítětem v něm na atletickém stadionu a mám i prostor si zaběhat intervalový trénink.
Mým cílem pro rok 2021 je především zrychlit na 5 km a 10 km a vytvořit si i na závodech v těchto vzdálenostech osobní rekordy. Na trénincích nikdy neběhám nadoraz, od toho slouží právě závody. Dlouhé tratě jako půlmaraton a maraton mě nelákají. Při takových vzdálenostech je nutná delší regenerace. Také se mám dost ráda na to, abych své tělo zbytečně nepřetěžovala. Hodinka kvalitního běžeckého tréninku je pro mě hodnotnější, než X hodin stále pomalého běhu.
